Srpen 12, 2019

Mýty a legendy o mileniálech rozdělují lidi, kteří by se jinak domluvili

Marek Kříž, Zakladatel

Mileniálové jsou vděčné téma. Není vyloučeno, že by bez něj přestaly existovat celé rubriky v médiích. Nespočívá však „problém“ s mladými lidmi v produktivním věku hlavně v tom, že historky o jejich údajné neschopnosti baví každého – a hrstka velkoměstských třicátníků si na svých okrajových problémech postavila image?

Avokádové toasty. Zelené smoothies. Pracovní návyky mladých šlechticů ze sklonku 19. století. Fámy o životním stylu a nesmyslných starostech mladých pijí krev spoustě schopných a zodpovědných lidí z byznysu i mimo něj. Tyto bonmoty V 21. století nahradily dějinami prověřenou větu „na to jsi ještě mladý/-á“, jíž se starší generace odedávna vyrovnávají s těmi, které přicházejí po nich. Kdo ze „starších dospělých“ o takřečeném mileniálství neutrousil alespoň jeden posměšný komentář, jako by nežil:

„No jó, toho si vezmeš do firmy, a on ti bude chodit domů po obědě!“

Ještě horší než konverzační balast tohoto typu jsou však předsudky, které reálně ovlivňují chod institucí a firem. Schopnost normálně se domluvit s nově příchozími je najednou vzácností, na níž je potřeba speciální vzdělání:

„Bacha, jde k nám junior!“ varují HR manažeři své nadřízené, volají agenturám a objednávají si u nich školení na téma „jak zacházet s novou generací“. Zdá se mi to zvláštní. Jak často si stejné společnosti volají na pomoc konzultanty, aby se lépe připravily na situaci, kdy většina pracovní síly v Evropě bude během několika let ve věkové kategorii 50+? Nebylo by to o trochu chytřejší? A jak bych vypadal třeba já, kterému ještě nebylo třicet, kdybych si před navázáním spolupráce se starším kolegou vyhledal na internetu sadu pomluv a pak se snažil prověřit, které z nich platí?

„Prosím pěkně, udržíte ještě krok s dobou?“

„Nebude ta práce na vás příliš složitá?“

„Nebudete brzy unavený?“

„Dokážete si svou práci organizovat sám, anebo si před vámi musím hrát na šéfa?“

V Point FM bychom si pochopitelně nikdy nic podobného nedovolili. Téma „směšných mladých lidí, na které není spolehnutí“ proto sleduji s čím dál větším rozčarováním, a to nejen proto, že v mém okolí se nepoužitelné laty kolem třicítky nevyskytují.

Většina z mých vrstevníků a kolegů, kteří působí i jinde než na pražské Letné (například ve Slezsku) normálně pracuje, podniká, živí rodiny, a dokonce má kapacitu starat se o druhé. Nikdo z nich se nehroutí z upadajících výkonů svého baristy, stereotypu, který by editoři slušných médií měli likvidovat stejně jako floskule, a pokud se v jejich kuchyni vyskytuje avokádo, bývá to třeba proto, že v Lidlu je občas k dostání za dvacet korun a člověk je po něm relativně dlouho sytý.

Takový květák se, mimochodem, minulý týden prodával za devětapadesát. 

S čím dál většími obtížemi proto hledám vysvětlení pro generační blouznění, jakým byl například nedávný text marketingové expertky Pavlíny Louženské s názvem Hledám peníze. Zn.: Za barter. Autorka v něm líčí jakousi krizi v odměňování mileniálů a úpadek jejich finančních perspektiv. Tvrdá data o proměně finančního postavení mileniálů jsou jistě zajímavá, ale je pravda, že „mileniály každý šidí“? Má cenu na obrovské ploše rozebírat premisu, že my mladí jsme „tak skvělí, že jsme v krutém 21. století odsouzení pracovat za pytlík rýže?“

Rozhovory z posledních dnů, které jsem absolvoval, naznačují, že tahle teze nedává smysl. Pokud si někdo před výplatou googluje recepty z fazolí, nabízejí se pravděpodobnější vysvětlení. Například: není schopný plánovat základní výdaje. Neumí si říct o peníze. Nezpracoval fakt, že práce zdarma častěji kazí trh, než aby někomu pomáhala budovat osobní brand. 

Detaily textu paní Louženské a její „letenské bubliny“ jsou v tuto chvíli vedlejší. Zdálo by se mi užitečné, kdybychom otravný „spor o mileniály“ dokázali vnímat v kontextu, jenž by nás měl trápit o mnoho víc než vtipy o vejcích benedikt na hypotéku. Jde o staré dobré dělení společnosti na tábory, které si o sobě vzájemně myslí, že na druhé straně je idiot. Tato osa tradičně vede mezi lidmi s odlišnými postoji, postavením, vyznáním. Mezi muži a ženami. Městy a vesnicemi. A odedávna i mezi mladými a starými. 

Nejsem tak naivní, abych si myslel, že skupinového myšlení se dá zbavit. Blahosklonná věta „na to jsi ještě moc mladý/-á“ se mi však – přinejmenším v posledním případě – zdá o něco férovější.

Aspoň je vidět, jak přemýšlí ten, kdo ji vyslovuje.

Marek Kříž

Marek KřížBIO

CEO HypoGo, partner ve startupovém studiu Point FM. Marketing a new business. Mám rád kvalitu i tam, kam není vidět. Módu, hudbu, když se prolínají. Dobré jídlo ve společnosti chytrých lidí.